19. Duben 2010

Antonio Rodrigo Nogueira – Bájný minotaur z Brazílie

Soupeři a fanoušci mu neřeknou jinak než „Minotaure“. V brazilském jiu-jitsu patří mezi ty nejlepší bojovníky na světě a jako jedinému se mu podařilo získat mistrovský titul v těžké váze ve dvou profisériích MMA zároveň. Řeč je o brazilském zápasníkovi Antoniu Rodrigu Nogueirovi, který se už ve svých 33letech stal jednou z legend ultimátních zápasů.

Narodil se 2. června 1976 v brazilském městě Vitória da Conquista jako jedno z dvojčat (jeho bratr Antônio Rogério se věnuje také zápasům MMA) a k zápasení se poprvé dostal už ve čtyřech letech, kdy se začal věnovat judu. Postupně se pak přidal box a brazilské jiu-jitsu. V 11letech prožil dost děsivou nehodu, když ho na ulici srazilo nákladní auto. Čtyři dny ležel v komatu a lékaři mu museli odebrat jedno žebro a část jater. Naštěstí se z toho hodně rychle oklepal a tak si i dnes můžeme pořád vychutnávat jeho drsné souboje, jako je například jeho poslední vítězství nad Randy Cothourem.

Jako většina jeho kolegů z ringů UFC si i Nogueira vyzkoušel trenérskou profesi, když koučoval svůj vlastní tým v 8.řadě TV reality show The Ultimate Fighter.

Trenéřina mu šla natolik dobře (obě váhové kategorie v The Ultimate Fighter vyhráli jeho svěřenci), že založil i vlastní akademii brazilského jiu-jitsu. Takže jestli chcete začít trénovat pod dohledem skutečného odborníka, není nic jednoduššího než se přihlásit přímo k „minotaure“ Noguierovi. Tréninky jsou samozřejmě na Floridě.

Základy jeho úspěchu

Noguiera začal se zápasnictvím už ve 4 letech, kdy ho rodiče přihlásili na judo. Právě tento styl, původem z Japonska, pro něj byl tou nejlepší přípravkou na jeho pozdější mistrovství v jiu-jitsu. V judu je totiž hlavním účelem strhnout protivníka na zem a tam už ho pak znehybnit např. vykloubením ruky nebo škrcením. Mistři tohoto stylu umí navíc využít kinetickou energii protivníkovo útoku. Právě na těchto základech mladý Noguiera stavěl, když ve svých 14 letech začal studovat brazilské jiu-jitsu pod vedením Ricardo de la Riva Godedy. Tento učitel se proslavil hlavně svým stylem boje na zemi. Jmenuje se podle něj například i jeden chvat – tzv. De la Rivův hák, kdy ležíte na zemi, jednu nohu máte pod protivníkovým kolenem, druhou se opíráte o stehno, při tom ho ještě jednou rukou držíte za kotník a druhou za rukáv nebo přímo za ruku. Pak už stačí jen podrazit nohy, a pokud budete postupovat správně, máte soupeře dokonale v hrsti. Vypadá to sice hodně krkolomně, ale výsledný efekt je skutečně zdrcující.

V boji na zemi našel Nogueira přesně to co mu sedí a tak není divu, že už ve 23 letech získal černý pás – jak v judu tak i v brazilském jiu-jitsu. To, že se Nogueira specializoval na groundfighterovou techniku boje (boj na zemi) ale neznamená, že by nebyl nebezpečný i na nohou. Soubežně s jiu-jitsu se totiž poctivě věnoval klasickému boxu. Právě při svých drtivých úderech pěstí může beze zbytku zúročit jak roky zkušeností z boxování, tak i své výborné fyzické parametry (měří skoro 2 metry a váží 106 kilo).

Ultimátní boje v Japonsku i USA

„Minotaure“ Nogueira se poprvé postavil do profesionálního zápasnického ringu v červnu 1999, v rámci turnaje World Extreme Fighting. Bez větších problémů porazil oba dva soupeře a na základě těchto výkonů pak mohl startovat v japonském turnaji RING – King of Kings. Zúčastnilo se ho 40 bojovníků a Nogueira ho nakonec v roce 2001 vyhrál, když ve finále porazil holanďana Valentijna Overeema. Vítězství v tomto turnaji znamenalo pro Noguiru vstupenku do elitní japonské série PRIDE. Právě v této sérii dosáhl „minotaur“ Nogueira své největší slávy a také svých největších úspěchů. Během 5 let, kdy v ní působil, bojoval v 21 zápasech a prohrál pouze ve třech. Získal tu skalpy takových borců, jako byly například šampion těžké váhy UFC Ricco Rodriguez, Josh Barnett, Mirko “Cro Cop”(Chorvatský policajt) Filipovič nebo Bobby Sapp.

Do série PRIDE nastoupil v polovině roku 2001, tedy ve stejném roce, kdy vyhrál turnaj RING – King of Kings. Ještě do konce roku 2001 stihnul vyhrát všechny tři zápasy. V tom třetím navíc vybojoval titul šampiona série PRIDE v těžké váze, když na body porazil američana Heatha Herringa.

Dočkal se tu i svého prvního KO, když poslal na zem japonce Sanae Kikuta. Legendárním se ale stal jeho vítězný zápas proti bývalému hráči amerického fotbalu Bobby Sappovi. Nogueira si získal sympatie diváků hlavně svojí až nadlidskou odolností proti tvrdým ranám amerického obra. I když jsou totiž oba dva přibližně stejně vysocí, tak díky 150 ti kilům amerického zápasníka se dá bez nadsázky mluvit o souboji Davida s Goliášem.

První porážku utrpěl Nogueira až v březnu 2003, kdy prohrál s ruským boxerem a přeborníkem v sambo, Fedorem Emelianenkem. Ten zcela opanoval celý souboj a na body nakonec Noguiru porazil. Díky porážce přišel Nogueira o svůj titul šampiona, ale už po 8 měsících získal zpět jakousi jeho náhradu. Úřadující mistr těžké váhy Emelianenko totiž nemohl titul obhajovat kvůli zranění a tak se vedení PRIDE rozhodlo pro uspořádání souboje o prozatímní titul šampiona. Nogueira se tak střetnul s Mirko Filipovičem, kterého nakonec porazil.

Z titulu se ale Antonio Nogueira radoval necelý rok. 31. prosince 2004 se totiž v japonské Saitamě konal odložený souboj o titul šampiona těžké váhy PRIDE série a Nogueira ho prohrál. A to s nikým jiným než se svým starým známým Fedorem Emalianenkem.

Po tomto zápase bojoval Antonio v PRIDE sérii ještě v dalších šesti zápasech a prohrál z nich pouze jediný. Po 5 letech ale cítil potřebu změny a tak přestoupil do americké UFC. Ve svém prvním zápase porazil starého známého soupeře z japonské PRIDE Heathe Herringa a hned ve druhém zápase se utkal o prozatímní titul šampiona těžké váhy UFC s Timem Sylviem. I když měl Sylvia ze začátku převahu, nakonec ho „minotaure“ Nogueira porazil ve třetím kole a stal se úplně prvním zápasníkem, který získal titul šampiona těžké váhy jak v japonské PRIDE, tak i v americké UFC.

V UFC zatím „Minotaure“ Nogueira absolvoval 5 zápasů. Asi mu to nejde tak dobře, jak by sám chtěl a výsledky jsou spíše střídavé. Dvakrát utrpěl porážku, mimo jiné i od svého soupeře z TV reality-show „The Ultimate Fighter“ Franka Mira, čímž ztratil svůj prozatímní titul šampiona UFC.

V poslední době měl navíc problém se stafylokokovou infekcí a musel kvůli tomu odložit utkání proti Cainu Velasquezovi (v únoru 2010 ho nakonec prohrál). Přesto ale ještě určitě neřekl své poslední slovo a my se jen můžeme těšit na jeho další zápasy.

9. místo seriálu Nejlepší bojovníci UFC Vám přineseme ve středu!