Kookej.cz

31. Květen 2010

Chuligánská scéna v Rusku je poměrně mladá, ale o to víc o sobě dnes dává vědět. Za dob Sovětského svazu byly veškeré projevy fandovství při sportu zakázány. Komunistický režim měl totiž strach, že by podobné spontánní akce mohly přerůst v protesty proti vládě, a tak se na fotbale a na hokeji mohlo tak akorát tleskat nebo fandit na povel politicky spolehlivého „vyvolávače“. Díky omezenému cestování po Sovětském svazu bylo nemožné vyjet za svým klubem, když hrál na cizím hřišti, a policie zatýkala fanoušky i za podomácku uštrikované šály nebo svetry s logem oblíbeného klubu.

Další díly seriálu Nejdrsnější hooligans světa zde

Tohle vše se změnilo po pádu komunismu a s nástupem svobodnější doby. Začaly se dávat dohromady skupiny fotbalových fans, které vymýšleli klubové chorály, choreografie s pyrotechnikou, a které se také dopouštěly prvních výtržností. V první řadě to byly příznivci klubů tzv. „silné čtyřky“ – tři týmů z Moskvy (Spartak, Dynamo, CSKA) a Zenitu Petrohrad.

Spartak Moskva
S celkem 20 ti mistrovskými ligovými tituly je Spartak Moskva nejúspěšnějším fotbalovým klubem Ruska. Základy týmu se začaly formovat hned po Bolševické revoluci, ale současný název i místo kde hraje, získal Spartak až v roce 1935. Jméno dostal po legendárním řeckém otrokovi Spartakovi a jeho klubové barvy jsou červená a bílá. Spartak je hodně populární mezi obyčejnými lidmi a v Moskvě mu fandí asi nejvíc lidí. Jeho rowdies mají velmi dobré vztahy (tzv. družbu) například s Liverpoolem nebo Czervenou Hvezdou Belehrad. Dělí se hned do několika skupin, z nichž neznámější a nejagresivnější jsou například Flint Crew (ti byli úplně první), Union nebo Gladiators.

CSKA Moskva
Armádní klub CSKA Moskva byl založený už v roce 1911 a postupně se pro něj vžila přezdívka „Jezdci“, protože hráči zprvu trénovali v bývalých carských stájích. Díky jeho napojení na armádu mu fandili hlavně vojáci a členové komunistické strany. Samozřejmě si ho ale postupem času oblíbila i spousta obyčejných moskvanů. Jeho klubové barvy jsou červená a modrá a právě i proto si tvrdé jádro jeho fanoušků říká Red Blue Wariors.

Dynamo Moskva
Dynamo Moskva je jedním z nejstarších fotbalových klubů Ruska. Jeho kořeny sahají až do roku 1887 ale svůj současný název získalo až v roce 1923, kdy nad ním osobní záštitu převzal velitel stalinské tajné policie Felix Dzerzhinsky. Klubové barvy – modrou a bílou, stále vyznává desetitisíce fandů, a i když Dynamo v ruské lize ještě titul nevyhrálo (v sovětské jich získalo 11), tak na domácím stadionu dokáží jejich fanoušci rozpoutat pravé peklo.

Zenit Petrohrad
Zenit Petrohrad má stejně dlouho historii jako jeho moskevští rivalové a možná ještě pohnutější osud. Svůj dnešní název získal v roce 1936 ale politická situace mu moc nepřála. Komunisté mohutně protěžovaly moskevské kluby a vedení Zenitu tak muselo neustále bojovat s nucenými odchody hráčů nebo nedostatkem peněz. I přes to ale Zenit dosáhl na několik ligových úspěchů. Jeho tradiční bleděmodré barvy dodnes vyznávají jak obyčejní fandové, tak i tvrdé chuligánské jádro, sdružené například do skupin Nevsky Front nebo Music Holl.

Mezi Moskvou a Petrohradem panuje tradiční rivalita ještě z dob Sovětského svazu (něco jako u nás mezi Prahou a Ostravou) a tak se není vůbec čemu divit, že každé utkání mezi těmito kluby je hodnocené jako „vysoce rizikové“.

Bitky mezi ultras Spartaku a Zenitu:

Mezi samotnými moskevskými kluby to není o moc lepší. Kdysi neotřesitelné postavení Spartaku Moskva se snaží ohrozit CSKA a tato rivalita se přenáší i do hlediště. Každé jejich derby je tak plné emocí nejenom na trávníku, ale i v hledišti a mimo stadion.

Tvrdá fanouškovská jádra už vznikla nebo vznikají i u dalších týmů ruské ligy. Drsnými hooligans se tak může pochlubit například Krasnoyarsk anebo jihoruská Samara.

Na rozdíl od evropské scény jsou ruští chuligánové téměř výhradně příznivci pravice a tak v ruské lize není nouze o napadání protivníkových fanoušků kvůli barvě pleti nebo náboženskému vyznání. Stále sice platí, že domluvené bitky mezi rowdies ruských klubů probíhají beze zbraní a v předem dohodnutém počtu lidí. Udržet tyto pravidla ale začíná být čím dál těžší, a to zejména v zápasech proti klubům z jiných zemí – zejména těch muslimských (ruskou ligu hrají i některé týmy z okolních států). Tady se už běžně používají řetězy od motorek nebo rozbité láhve.

Výlety do Evropy
V evropských pohárech si už ruští rowdies stihli vydobít pověst drsných bitkařů. Přívrženci CSKA už se utkali jak s fanoušky anglického Manchesteru United, tak i s italskými přívrženci Interu Milan.

Známé je také nepřátelství mezi ruskými ultras a příznivci ukrajinského Dynama Kyjev. V dobách Sovětského svazu totiž Dynamo Kyjev vládlo ruské lize (získalo v ní 13 titulů) a tak mu ruští fandové dodnes nemůžou přijít na jméno. Při každém pohárovém utkání, kdy na něj nějaký ruský klub narazí, to pořádně jiskří nejenom na trávníku, ale také mimo něj.

Samostatnou kapitolou jsou pak výjezdy ruských rowdies s národním týmem, kdy už několikrát předvedli, že umí udělat pořádný bordel. Jako například naposledy při kvalifikaci na MS v Africe, když jim unikl postup proti Slovinsku a desítky chuligánů vyrazilo do ulice slovinského Mariboru.

A nemusíme snad ani dodávat, že jediné co dokáže všechny ruské hooligans spojit víc než hra národního týmu, je pořádná bitka s policií.