Kookej.cz

2. Červen 2010

Šílenství. Snad jedině tohle slovo dokáže alespoň trochu přiblížit vztah Argentinců k fotbalu a všemu okolo něj. Hraje tu každý, všude a neustále. V době zápasů se ulice vylidní a k televizním obrazovkám jsou za jízdy přilepení snad i řidiči všech aut na silnicích. Pro Argentince je zkrátka fotbal novodobým náboženstvím a tomu odpovídá oddanost fanoušků svému týmu. Když k tomu připočtete tradičně vznětlivou jihoamerickou povahu a velké množství zbraní mezi lidmi, máte ideální koktejl pro jednu z nejnebezpečnějších hooliganských scén na světě. Násilí na stadionech je tady zcela běžná věc a každý pokus o jeho řešení skončil fiaskem. První oběť fotbalového fanatismu tu zaznamenaly už v roce 1939, když byli v hledišti zastřeleni dva fanoušci hostujícího týmu. Od té doby tu při násilnostech spojených s fotbalem zahynulo už více než 200 lidí.

Další díly seriálu Nejdrsnější hooligans světa zde

Bara bravas
Tvrdým fanouškovským jádrům se v Argentině říká Barra Bravas, což v překladu znamená „statečné gangy“. Tyhle skupiny mají v Argentině v rámci fotbalových klubů skutečně neotřesitelné postavení. Jejich příchod na stadion vysílají televize v přímém přenosu a jejich členové jsou mezi fanoušky skoro stejně tak populární jako samotní hráči. Klubové vedení jim kupuje nejenom vlajky a pyrotechniku, ale dokonce i občerstvení, a některé kluby dokonce svým členům Barra bravas platí i pravidelnou výplatu. Argentinské fotbalové kluby totiž musejí být ze zákona pouze občanská sdružení, která se řídí rozhodnutím své členské základny a jejich členem se může stát úplně každý. Barra bravas tak reprezentují velké množství hlasů a na dění v každém klubu tak mají zásadní vliv.

Barra bravas se v Argentině poprvé objevují v 70. letech, ve stejné době, když se v Evropě začala rozmáhat vlna hooligans. K jejich tradičním pracovním metodám patří výtržnosti na stadionu, bitky s fanoušky jiných týmů a vyhrožování smrtí rozhodčím i hráčům (často i těm vlastním). Oproti evropským hooligans ale Barra bravas připomínají spíše zločinecké gangy nebo mafie. Vedle fotbalu a násilností se totiž často zaměřují na obchod s drogami a zbraněmi, a velké peníze jim také plynou z nelegálních sportovních sázek.

Barra bravas z různých měst Argentiny se samozřejmě moc v lásce nemají. Ve srovnání s rivalitou, která panuje mezi každým z týmů hlavního města Buenos Aires, je ale všechno jen slabý odvar. Nejvypjatější ze všech těchhle zápasů je určitě derby mezi dvěma týmy ze stejné čtvrti Boga – mezi Bocou Juniors a River Plate.

Boca Juniors
Domovský klub Diega Maradony podporuje jedna z nejdrsnějších skupin celého světa – ultras s názvem La Doce (neboli „Dvanáctka“). Vyznávají zlaté a modré barvy a na svém triku mají už více než stovku vážnějších násilných incidentů.

Jeden z největších se odehrál v roce 1991, proti týmu COLO COLO, kdy fanoušci vtrhli na hřiště a prali se i s hráči.

River Plate
Barra bravas tohohle klubu si říkají „Los Borrachos del Tablon“ (tzn. „Opilci stadionu“) a vznikly v divokých 70. letech. Společně s „La Doce“ patří vůbec k těm nejnebezpečnějším výtržníkům na světě.

O tom, že to rozhodně nejsou žádní beránci, svědčí desítky incidentů. Například v roce 2006 způsobili velké výtržnosti při zápasu v sousední Paraguayi.

V roce 2005 zase napadli trenéra hostujícího týmu a v roce 2007 jim kvůli násilnostem dokonce zavřeli stadion.

Derby těchhle dvou týmů je pokaždé zárukou nejenom toho nejlepšího fotbalu, ale také fanatického fandění, které nemá na světě obdoby. Pyroshow, choreografie a chorály jsou často vystřídány výtržnostmi, demolicí stadionu a bitkami s desítkami zraněných a někdy i mrtvých.

Další týmy z Buenos Aires jsou sice ve stínu obou světoznámých klubů, ani při jejich zápasech ale není nouze jak o pěkný fotbal, tak o pořádnou dávku násilností. Velké nepokoje propukly například po zápase Independentiente a Racingu, kdy se do sebe pustily stovky diváků přímo na stadionu.

Mezinárodní zápasy
Argentinští fanoušci se při násilnostech neomezují pouze na svojí rodnou zemi. Při mezistátních zápasech se často pouštějí do střetů s ostatními fanoušky a bilance z mezistátních zápasů Argentiny je skutečně strašidelná. Argentinští fanoušci se připletli i do nejhoršího fotbalového neštěstí v dějinách. V roce 1964 hrála Argentina v Peru o postup na Olympijské hry. Koncem zápasu ale fanoušci Peru rozpoutali výtržnosti, při kterých nakonec zahynulo přes 300 lidí a dalších 500 bylo vážně zraněno.
Teď už se většina z nich nemůže dočkat na MS v Africe, kde se vedle podpory svého týmu budou určitě věnovat i tomu co umí nejlépe – výtržnictví.