Kookej.cz

23. Červen 2010

Anglie je nejenom kolébkou fotbalu jako hry, ale také kolébkou fotbalového výtržnictví moderní doby. Zdejší chuligánská scéna má sice už svá nejlepší léta za sebou, přesto ale zůstává nedostižnou inspirací pro mnoho vzniklých a vznikajících skupin.

Další díly seriálu Nejdrsnější hooligans světa zde

Fotbalové násilí se na anglických stadionech začalo objevovat začátkem 60. let. Okolo fotbalových klubů se začaly sdružovat chuligánské gangy, které se samy později začali označovat termínem „firmy“. Ze začátku více méně náhodně vyvolávaly incidenty se soupeřovými fanoušky a policií. Postupně se ale začaly organizovat jak samotné „firmy“ tak i schéma fotbalových výtržností. V průběhu 70. let se tak na stadionech začaly objevovat první choreografie a jednotlivé chuligánské skupiny si začaly domlouvat první smluvené bitky. Dodržovala se při nich zásada boje beze zbraně a přibližně stejného počtu osob na obou stranách.

Firmy také začaly vyjíždět podporovat reprezentaci k venkovním zápasům a anglická choroba jménem hooligans se tak mohla začít šířit světem. Celá 80. léta šířili angličtí rowdies strach a paniku jak doma, tak i ve světě. Několik obzvlášť tragických incidentů ale přiměl anglické úřady k rázným činům. V průběhu několika let se fotbalové chuligány v Anglii nakonec podařilo ze stadionů úplně vytlačit. Většina hooligans dostala doživotní zákaz vstupu na anglické stadiony a ti nejdrsnější z nich mají zákaz vycestovat i na venkovní utkání anglické reprezentace a svého klubu.

West Ham United
Dost možná nejslavnější angličtí výtržníci jsou příznivci klubu West Ham United z východního Londýna. Vznikly koncem 70. let a říkají si ICF, což je zkratka Inter City Firm. Pojmenovali se tak proto, že na venkovní zápasy vyrážely vlakem, tzv. intercity. Právě oni se začali více organizovat a domlouvat první bitky. Jako první si nechali dokonce vytisknout i vlastní vizitky, aby fanoušci soupeře věděli, kdo že je to vlastně zmlátil.

Mezi jejich tradiční rivaly patří londýnský klub Millwall. První velké výtržnosti se v zápase mezi oběma kluby objevily už v roce 1978 a od té doby obě skupiny ultras využily každé možnosti k vyřízení starých účtů.

Millwall
Tenhle tým nikdy nevyhrál žádnou důležitou trofej, ale díky svým fanouškům se přesto těší mezinárodní popularitě. Jeho ultras „F troop“ byli ve své době jedni z nejobávanějších v Anglii, ale občas o sobě dají vědět i dnes, jako například po prohraném zápase s Watfordem v roce 2002.

Největší výtržnosti spáchali „F troop“ při pohárovém zápase s Lutonem v roce 1985. Během zápasu výtržníci zdemolovali stadion a vyprovokovali střety s policií. Po prohraném utkání pak přenesli výtržnosti do města a zdemolovali vše, co mohli. Právě po tomto incidentu začala britská vláda vnímat fotbalové násilí jako vážný problém.

Birmingham
Drsnými hooligans se může pochlubit také tým Briminghamu. Jeho legendární „Zulu warriors“ jsou výjimeční nejenom svou tradicí, ale také tím že u nich nenajdete žádný rasismus. Přímo naopak. „Zulu warriors“ jsou totiž rasově smíšenou firmou a jsou na to taky patřičně hrdí.

Manchester United
Během téměř 30 let si příznivci Machesteru vysloužili označení nejdrsnějších výtržníků severní Anglie. Jeho ultras „Red Army“ byla ve své době skutečně postrachem a hlavně na anglických stadionech.

„Rudá armáda“ Machesteru se samozřejmě neomezuje pouze na oblast Anglie. V poslední době jsou například proslavené velké nepokoje z Ligy mistrů proti AS Řím.

Liverpool
Největším rivalem Manchesteru je už odnepaměti klub FC Liverpool. Říkají si “Kopites“ a svého času měly pověst těch nejhorších chuligánů v Evropě.

Může za to hlavně incident na Hayselském stadionu v Belgii. V roce 1985 tam zaútočili na sektor fanoušků Juventusu. Ti se snažili utéct přes zeď, která nevydržela jejich nápor a spadla. Na místě zůstalo 39 mrtvých lidí a všechny anglické kluby pak byly na 5 let vyloučeny z evropských soutěží.

S fanoušky Liverpoolu se pojí ještě jedna tragédie, tentokrát v tom ale rowdies byly zcela nevinně. V roce 1989 přijel Liverpool do Sheffieldu a s ním i mnoho jeho fanoušků. Pořadatelé ale nezvládly výdej lístků a tak do sektoru hostů posílali stále další a další lidi, i když už tam nebylo žádné místo. Nově příchozí lidé se snažili dostat rychle dovnitř a tím tlačili na lidi před sebou. Výsledkem nakonec bylo 95 mrtvých fanoušků, kteří se doslova umačkali ve stoje.

Právě to byla ona pověstná poslední kapka pro britské úřady. Rozhodly se spustit sérii opatření jak proti samotným výtržníkům, tak i pro zvýšení bezpečnosti na stadionech. Stařičké anglické stadiony totiž už zdaleka nevyhovovaly moderním bezpečnostním standardům – v roce 1985 totiž například na jiném anglickém stadionu zahynulo přes 50 lidí, když tu za několik málo minut shořela celá tribuna.

Další díly seriálu Nejdrsnější hooligans světa zde

Reprezentace
Angličtí chuligáni jezdí na zápasy anglické reprezentace už více než 30 let a většinu jejich výjezdů provázeli násilnosti a potyčky. V 80. letech se anglickým chuligánům přezdívalo „nezvaní velvyslanci“ a každý zápas anglické reprezentace znamenal velké policejní manévry v místě utkání. Chuligáni z ostrovů se předvedli například při Mistrovství světa v Itálii v roce 1990.

Při Mistrovství Evropy v Německu v roce 1988 zase společně s fanoušky Německa a Holandska rozpoutali v ulicích Düseldorfu pravé peklo, které trvalo téměř tři dny.

Při přátelském utkání v Irsku v roce 1995 rozpoutali angličtí hooligans na stadionu výtržnosti už po půl hodině hry. Zranili přes 50 běžných fanoušků a zápas musel být přerušen.

Angličané dělají čest své výtržnické pověsti i v dnešní době. Navíc ale musejí počítat s tím, že se na ně chystají nejenom hooligans ostatních týmů, ale hlavně policejní složky každé země. A to, že si na nich policie s chutí zchladí žáhu, ukázaly například nepokoje při Mistrovství světa ve Francii nebo při Euru v Belgii, kdy policie hned při prvních problémech nasadila vodní děla a anglické rowdies rozehnala.

MS Francie 1998

ME Belgie a Nizozemí 2000